Nomadi D'Amore - text, překlad
Playlist
Non so che dirti amore mio,
ti sento strana e un poco giù.
Poi al telefono così,
sembri lontana ancor di più…
ancor di più…
Sopra le tue parole amare
non c’è più miele da spalmare,
poi troppo dolce tu già sai
finisce presto per stancare.
A questo punto non lo so,
non che dirti più di quello che…
che tu già sai.
Noi che siamo nomadi d’amore
persi nei deserti di città,
anime sospese fra voglia di sognare
e la quotidiana realtà.
Noi che abbiamo sempre in mente un’oasi
e una notte da passare là,
siamo quelli che
non cambieranno mai.
Tu già sai che questa è la verità,
Non so che dirti adesso io
se chiedi di star sola un po’.
Come vuoi tu, ma in cuore mio,
mi sa che non ti rivedrò.
A questo punto non lo so,
non so che dirti più di quello che…
che tu già sai.
Noi che siamo nomadi d’amore,
viaggiatori esperti di foschie,
non staremo mai qui fermi ad aspettare,
ma seguiamo il vento, le sue scie.
Noi che abbiamo sempre in mente un’oasi
e una notte da passare là,
siamo quelli che non cambieranno mai.
Questa è la verità,
noi che abbiamo sempre in mente un’oasi…
ogni altro posto, tu già sai,
non ci può bastare mai…
già sai.Nevím, co ti mám říct, má lásko
Připadáš mi zvláštní a nějaká ztrhaná
A pak se mi po telefonu zdáš
Ještě víc vzdálená...
Ještě víc vzdálená...
V těchhle hořkých slovech
Už není víc medu na namazání
Už víš, že přílišná sladkost
Začne brzy unavovat
V tomto bodě nevím
Co ti mám říct víc, než to, co...
Co už víš...
My, tuláci lásky
Ztracení v poušti města
Duše napjaté mezi vůlí snít
A každodenní realitou
My, co pořád myslíme jenom na oázu
A noc, která uplynula
Jsme ti, co se
Nikdy nezmění
Už víš, že je to pravda
Nevím, co ti teď mám říct
Jestli mě požádáš o to, abys mohla být na chvíli sama
Jak chceš, ale ve svém srdci tuším
Že už bych tě nikdy neviděl
V tomto bodě nevím
Co ti mám říct víc, než to, co...
Co už víš
My, tuláci lásky
Ztracení v poušti města
Duše napjaté mezi vůlí snít
A každodenní realitou
My, co pořád myslíme jenom na oázu
A noc, která uplynula
Jsme ti, co se nikdy nezmění
Tohle je pravda
My, co pořád myslíme jenom na oázu...
Všechna ostatní místa, už to víš
Nemůže nám to nikdy stačit...
Už to víš
ti sento strana e un poco giù.
Poi al telefono così,
sembri lontana ancor di più…
ancor di più…
Sopra le tue parole amare
non c’è più miele da spalmare,
poi troppo dolce tu già sai
finisce presto per stancare.
A questo punto non lo so,
non che dirti più di quello che…
che tu già sai.
Noi che siamo nomadi d’amore
persi nei deserti di città,
anime sospese fra voglia di sognare
e la quotidiana realtà.
Noi che abbiamo sempre in mente un’oasi
e una notte da passare là,
siamo quelli che
non cambieranno mai.
Tu già sai che questa è la verità,
Non so che dirti adesso io
se chiedi di star sola un po’.
Come vuoi tu, ma in cuore mio,
mi sa che non ti rivedrò.
A questo punto non lo so,
non so che dirti più di quello che…
che tu già sai.
Noi che siamo nomadi d’amore,
viaggiatori esperti di foschie,
non staremo mai qui fermi ad aspettare,
ma seguiamo il vento, le sue scie.
Noi che abbiamo sempre in mente un’oasi
e una notte da passare là,
siamo quelli che non cambieranno mai.
Questa è la verità,
noi che abbiamo sempre in mente un’oasi…
ogni altro posto, tu già sai,
non ci può bastare mai…
già sai.Nevím, co ti mám říct, má lásko
Připadáš mi zvláštní a nějaká ztrhaná
A pak se mi po telefonu zdáš
Ještě víc vzdálená...
Ještě víc vzdálená...
V těchhle hořkých slovech
Už není víc medu na namazání
Už víš, že přílišná sladkost
Začne brzy unavovat
V tomto bodě nevím
Co ti mám říct víc, než to, co...
Co už víš...
My, tuláci lásky
Ztracení v poušti města
Duše napjaté mezi vůlí snít
A každodenní realitou
My, co pořád myslíme jenom na oázu
A noc, která uplynula
Jsme ti, co se
Nikdy nezmění
Už víš, že je to pravda
Nevím, co ti teď mám říct
Jestli mě požádáš o to, abys mohla být na chvíli sama
Jak chceš, ale ve svém srdci tuším
Že už bych tě nikdy neviděl
V tomto bodě nevím
Co ti mám říct víc, než to, co...
Co už víš
My, tuláci lásky
Ztracení v poušti města
Duše napjaté mezi vůlí snít
A každodenní realitou
My, co pořád myslíme jenom na oázu
A noc, která uplynula
Jsme ti, co se nikdy nezmění
Tohle je pravda
My, co pořád myslíme jenom na oázu...
Všechna ostatní místa, už to víš
Nemůže nám to nikdy stačit...
Už to víš
