Balada o dvou - text
Zlé mu přišlo na jazyk, že něco začíná a končí,
proč se vlastně omlouvat, když ho to táhlo za jinou.
Když velký, šťastný dům byl hezky natřený jen zvenčí
a zločin z vášně soudci možná pochopí a prominou.
proč se vlastně omlouvat, když ho to táhlo za jinou.
Když velký, šťastný dům byl hezky natřený jen zvenčí
a zločin z vášně soudci možná pochopí a prominou.
Ten plamen lidských vášní, co tak pálil dneska zebe,
o tom, co je vlastně zač, čet´ z advokátních dopisů.
Kdo jednou změnil vlak, pozdě ptá se „kam to jede?“
a stejně s každou skončí ve stanici všedností a kompromisů.
Bez podpisu
o tom, co je vlastně zač, čet´ z advokátních dopisů.
Kdo jednou změnil vlak, pozdě ptá se „kam to jede?“
a stejně s každou skončí ve stanici všedností a kompromisů.
Bez podpisu
Rf:
A v každém z nás je tajná skrýš, kam nevidíš,
kam ukládá se tajemství tvých pochybností,
jen v noci, když je tma, vrací se jak stíny
a hůř se spí v polštářích minulosti.
A v každém z nás je tajná skrýš, kam nevidíš,
kam ukládá se tajemství tvých pochybností,
jen v noci, když je tma, vrací se jak stíny
a hůř se spí v polštářích minulosti.
Pak země vypálená, výčitky spraví láhev druhá,
další dva se rozešli a nic víc se nestane.
Jenže on byl hrubý pytel, tak i záplata je hrubá,
co na tom, že si život navždy ve dvou vymysleli křesťané.
další dva se rozešli a nic víc se nestane.
Jenže on byl hrubý pytel, tak i záplata je hrubá,
co na tom, že si život navždy ve dvou vymysleli křesťané.
I jeho děda říkal „jak chceš ležet, tak si ustel“,
ať už dobré nebo zlé, všechno se vrátí, uvidíš.
Vždyť svět je jako stará, značně rozvrzaná postel,
i když už jednou hezky ležíš, stejně se moc nevyspíš.
Jak málo víš
ať už dobré nebo zlé, všechno se vrátí, uvidíš.
Vždyť svět je jako stará, značně rozvrzaná postel,
i když už jednou hezky ležíš, stejně se moc nevyspíš.
Jak málo víš
Rf:
A v každém z nás je tajná skrýš, kam nevidíš,
kam ukládá se tajemství tvých pochybností,
jen v noci, když je tma, vrací se jak stíny
a hůř se spí v polštářích minulosti.
A v každém z nás je tajná skrýš, kam nevidíš,
kam ukládá se tajemství tvých pochybností,
jen v noci, když je tma, vrací se jak stíny
a hůř se spí v polštářích minulosti.
Ze skla
- Láska z roku 68
- Štvanice
- Ze skla
- Balada o dvou
- Geometrie samoty
- Zpod větrných mlýnů
- Není sám
- Prše v dudeli
- Cestou za tebou
- Olešnická
- Stopy z mysu Roca
- Voda na schodech
Marien & Víťa Troníček texty
- 1. Zrcadla
- 2. Kluk z Pardubic
- 3. Memento Mori
- 4. Ze skla
- 5. Krajina v tobě
- 6. Nechce se mi spát
- 7. Alchymista
- 8. Malému princi
- 9. Memento Vitae
- 10. Není sám