Všude je tma, už nejsme dva, proč si tak vzdálená,
z gramofonu hraje ta naše, zírám na měsíc,
mlčel sem dlouho, slepě věřil, že si stále má,
teď si pryč a já bych ti toho chtěl tolik říct.
Píšu ti zprávy, ale marně čekám odpověď,
jen v koutku duše doufám,
že tam pořád sama spíš,
čtyři oktávy samoty, je pozdě na zpověď,
ale pořád jak blázen věřim, že mi odpustíš.
z gramofonu hraje ta naše, zírám na měsíc,
mlčel sem dlouho, slepě věřil, že si stále má,
teď si pryč a já bych ti toho chtěl tolik říct.
Píšu ti zprávy, ale marně čekám odpověď,
jen v koutku duše doufám,
že tam pořád sama spíš,
čtyři oktávy samoty, je pozdě na zpověď,
ale pořád jak blázen věřim, že mi odpustíš.
Ležim tu sama, vlastně nevim, co se stalo
a mám pocit, že lhala sem tobě i sobě, kdo ví proč,
? a drama v televizi mě nezajímá,
čtu si tvý zprávy, čtyři kávy, je mi to líto.
Mám strach ti odpovědět, nechci jen tak ustoupit,
ale čtu mezi řádky, vim, žes mi chtěl všechno dát,
náš vztah se nedal popsat, pochopit, ani koupit,
ale jenom s tebou sem se dokázala tak smát.
a mám pocit, že lhala sem tobě i sobě, kdo ví proč,
? a drama v televizi mě nezajímá,
čtu si tvý zprávy, čtyři kávy, je mi to líto.
Mám strach ti odpovědět, nechci jen tak ustoupit,
ale čtu mezi řádky, vim, žes mi chtěl všechno dát,
náš vztah se nedal popsat, pochopit, ani koupit,
ale jenom s tebou sem se dokázala tak smát.
Nevíme jak z toho, čí je to vlastně vina,
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
A nevíme jak z toho, čí je to vlastně vina,
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
Sám doma jako Kevin, přemejšlim dál a nevim
co bylo špatně,
prosim, vrať mě zpátky, pořád věřim,
že můžem bejt zas spolu, smát se bez alkoholu,
co se tu stalo, ublížili sme, ale kdo komu.
Prosim tě, vrať se domů, vzpomínám sama znovu
jak sme naše monogramy vryly do kůry stromu,
jen já a ty, ty zálety sou jehla v kupce sena,
dobře víš, že žádná žena pro mě tolik neznamená.
co bylo špatně,
prosim, vrať mě zpátky, pořád věřim,
že můžem bejt zas spolu, smát se bez alkoholu,
co se tu stalo, ublížili sme, ale kdo komu.
Prosim tě, vrať se domů, vzpomínám sama znovu
jak sme naše monogramy vryly do kůry stromu,
jen já a ty, ty zálety sou jehla v kupce sena,
dobře víš, že žádná žena pro mě tolik neznamená.
Nevíme jak z toho, čí je to vlastně vina,
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
A nevíme jak z toho, čí je to vlastně vina,
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
Nevíme jak z toho, čí je to vlastně vina,
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
kdo řek poslední slovo, možná, že kocovina,
kam sme si zmizeli a nechali ujet vlaky,
dyť já tě miluju a já tebe bejby taky.
