Návštěva - text
Jak přesný zásah.
Vítej, Alberte, pistole,
má družka na všech trasách.
A vždy trefíte cíl?
Pokud se to povede.
Věř, že ruka pevná je,
když cvičí.
Zkus tuhle s hlavní krátkou.
Mně střílení se příčí.
Tak v tomhle nejsi po otci.
Já vychován byl matkou.
To jsem vážně rád.
S tou kyticí jdeš za mnou?
Já...
Pravda bude prostá,
matka tě neučila lhát.
Haydée, máš tu hosta.
Vy, Alberte?
Na vůni květin vždycky sází,
kdo milou bytost navštíví.
Jen maličkost mi radost kazí,
vy máte kytek plné vázy.
Mám ráda, když můj pokoj voní,
V tom hrabě vychází mi vstříc.
Jen ať se můj host nekaboní,
naznačil květinou, co sám chtěl říct.
Pro kytici mou se sotva nadchnete,
kam se hrabu já na Vašeho hraběte.
Ale on není můj.
Co, není Váš?
Víte, co na mysli mám.
Nejsem si jist.
Počkejte, celou věc vysvětlím Vám.
Můj otec řeckým vezírem byl,
svou zemi k rozkvětu ved.
Turecký sultán však napadl nás.
Mně bylo tehdy pár let.
V otcových službách dojednat mír
francouzský plukovník měl.
Otec, jenž věřil na vojenskou čest,
na zradu nepomyslel.
Pak zněly povely,
my s matkou běžely
v tmách a v tajném úkrytu
hledali záštitu spásnou.
V nastalé pohromě
do člunu někdo mě vtáh,
samotná na světě.
Maminko, kdeže tě mám?
Kde jen tě mám?
Jak skonal otec, ví jenom Bůh.
V uších mi zní jeho hlas.
Ten proradný Francouz, spojenec můj,
zradil a zaprodal nás.
Mě sultán prodal do otroctví,
vznešenost rodu tatam.
Po sedmi letech mě vykoupil on,
hrabě, můj otčím a pán.
Nemohu mluvit dojetím,
soucítím s Vámi, to je tím.
Promiňte, že mi hrdlo stáhla,
při Vašich slovech bolest
náhlá a hluboká.
Ale už neplačte.
Něco mi jen spadlo do oka.
Smím?
Alberte.
Vítej, Alberte, pistole,
má družka na všech trasách.
A vždy trefíte cíl?
Pokud se to povede.
Věř, že ruka pevná je,
když cvičí.
Zkus tuhle s hlavní krátkou.
Mně střílení se příčí.
Tak v tomhle nejsi po otci.
Já vychován byl matkou.
To jsem vážně rád.
S tou kyticí jdeš za mnou?
Já...
Pravda bude prostá,
matka tě neučila lhát.
Haydée, máš tu hosta.
Vy, Alberte?
Na vůni květin vždycky sází,
kdo milou bytost navštíví.
Jen maličkost mi radost kazí,
vy máte kytek plné vázy.
Mám ráda, když můj pokoj voní,
V tom hrabě vychází mi vstříc.
Jen ať se můj host nekaboní,
naznačil květinou, co sám chtěl říct.
Pro kytici mou se sotva nadchnete,
kam se hrabu já na Vašeho hraběte.
Ale on není můj.
Co, není Váš?
Víte, co na mysli mám.
Nejsem si jist.
Počkejte, celou věc vysvětlím Vám.
Můj otec řeckým vezírem byl,
svou zemi k rozkvětu ved.
Turecký sultán však napadl nás.
Mně bylo tehdy pár let.
V otcových službách dojednat mír
francouzský plukovník měl.
Otec, jenž věřil na vojenskou čest,
na zradu nepomyslel.
Pak zněly povely,
my s matkou běžely
v tmách a v tajném úkrytu
hledali záštitu spásnou.
V nastalé pohromě
do člunu někdo mě vtáh,
samotná na světě.
Maminko, kdeže tě mám?
Kde jen tě mám?
Jak skonal otec, ví jenom Bůh.
V uších mi zní jeho hlas.
Ten proradný Francouz, spojenec můj,
zradil a zaprodal nás.
Mě sultán prodal do otroctví,
vznešenost rodu tatam.
Po sedmi letech mě vykoupil on,
hrabě, můj otčím a pán.
Nemohu mluvit dojetím,
soucítím s Vámi, to je tím.
Promiňte, že mi hrdlo stáhla,
při Vašich slovech bolest
náhlá a hluboká.
Ale už neplačte.
Něco mi jen spadlo do oka.
Smím?
Alberte.
Monte Cristo
- Ó Monte Cristo
- Přísaha
- Náš sen
- Můj Monte Cristo
- Proč nejsi tam kde já
- Další zrada
- Edmond vězeň
- Faraon
- Udání
- Útěk
- Slavnost
- Výzva
- Zrcadlo
- Vše vzalo za své
- Ulehnem, jak si ustelem
- Spoluvězni
- Souboj
- Slavnost pokračuje
- Poznání
- Návštěva
- Doteky tvých řas
Muzikál Monte Cristo texty
- 1. Můj Monte Cristo
- 2. Proč nejsi tam kde já
- 3. Náš sen
- 4. Ó Monte Cristo
- 5. Přísaha
- 6. Doteky tvých řas
- 7. Faraon
- 8. Útěk
- 9. Zrcadlo
- 10. Poznání