Krajina halí se do huňatých peřin,
Slunce pak se chlubí tím, co nejlépe umí.
Písek ten leskne se a moře krásně šumí,
celou tu nádheru však jeden detail tlumí.
To všechno se semele během pár vteřin...
Náhle je čas jít spát.
Pozlátko, pozlátko, málo ty vlastně znáš, nádherně třpytíš se, uvnitř však prázdno máš,
pozlátko, pozlátko, málo ty vlastně víš, jen mateš ostatní, tím jak ty se jevíš.
Naneštěstí obyčejná jasná záře,
nerozpozná laciný glanc na povrchu,
svůdnou ženu, která v sobě tutlá mrchu,
na ostatní nehledí jinak než z vrchu.
A nikdo by nic nepoznal z té milé tváře
Že v ní zlo dřímá
Pozlátko, pozlátko, málo ty vlastně znáš, nádherně třpytíš se, uvnitř však prázdno máš,
pozlátko, pozlátko, málo ty vlastně víš, jen mateš ostatní, tím jak ty se jevíš.
Kokosy, kokosy, vždycky se rozbijte, a svoji nadanou, dužinu odkryjte.
Panují tu glosy, že ji moc skrýváte, pak vlastní dobrotou, nadarmo plýtváte.
Natvrdlé kokosy, na palmě rostete, na znaku vítězů, rostete rozseté.
Jak hladové vosy, lítáte zmateně, lítáte okolo, nechcete do dřeně.
Puste mě.
Pozlátko, pozlátko, málo ty vlastně znáš, nádherně třpytíš se, uvnitř však prázdno máš,
pozlátko, pozlátko, málo ty vlastně víš, jen mateš ostatní, tím jak ty se jevíš.
pozlátko, pozlátko, málo ty vlastně víš, jen mateš ostatní, tím jak ty se jevíš.
Naneštěstí obyčejná jasná záře,
nerozpozná laciný glanc na povrchu,
svůdnou ženu, která v sobě tutlá mrchu,
na ostatní nehledí jinak než z vrchu.
A nikdo by nic nepoznal z té milé tváře
Že v ní zlo dřímá
Kokosy, kokosy, kokosy, kokosy vždycky se rozbijte, a svoji nadanou, dužinu odkryjte.
Panují tu glosy, že ji moc skrýváte, pak vlastní dobrotou, nadarmo plýtváte.
Natvrdlé kokosy, na palmě rostete, na znaku vítězů, rostete rozseté.
Jak hladové vosy, lítáte zmateně, lítáte okolo, nechcete do dřeně.
Pozlátko, pozlátko, málo ty vlastně znáš, nádherně třpytíš se, uvnitř však prázdno máš,
pozlátko, pozlátko, málo ty vlastně víš, jen mateš ostatní, tím jak ty se jevíš.
chtěl bych se dozvědět o něco víc
Pozlátko, pozlátko,nebývá nic hrášku radost má s pocitu slabých růží ztratil vše okolo ted životem krouží skrývá svůj umysl
podkop pod kůží.
podkop pod kůží.
směje se na tebe jak nebe bez mráčku , přece stiská spoušt.
Kde stačí pozlátko, nebývá nic,
kdo hledá ve spěchu je podveden.
V obsahu pohádky spatříš jen sen,
ten, který smete pryč hned další den.
Upíjíš vodu z bezedných sklenic
Chtěl by ses dozvědět o něco víc
Pozlátko, pozlátko,nebývá nic hrášku. Král hledá ve spěchu je podveden. V obsahu pohádky spatříš jen sen, ten který smete pryč hned další den.
Kokosy, kokosy, vždycky se rozbijte, a svoji nadanou, dužinu odkryjte.
Panují tu glosy.
Zamaskouu 2024
- Pozlátko
- Alma Mater
- Dospělé dítě
- Kolotoč povinností
- Mantinely
- Vážka
- Oheň
- Štěstí
- Šero
- Prokrastinace
- Dovolenkář
- Svět naruby
- Moucha v sociální síti
- Virtuální svět
Zamaskouu texty
- 1. Šero
- 2. Pozlátko
- 3. Mantinely
- 4. Alma Mater
- 5. Vážka
- 6. Štěstí
- 7. Dospělé dítě
- 8. Kolotoč povinností
- 9. Oheň
- 10. Dovolenkář