když venku svítá, vše se chvěje
všechna tajemství jsou skryta v barvách čaroděje
Jsem poslední tah štětcem pro Doriana Graye
já chci jen porozumět věcem, co se děje, že je...
V barvách smutné duhy jsem Rainman s dluhy snění
jsem sluhou do setmění, snad se to změní
Jen ať prasknou vzteky nevděčníci za doteky
mizím z kartotéky, chci jen utéct někam s někým
V kruhu slepých lidí jsem snad jediný, kdo vidí
už mě nikdo neošidí, jsem tak blízko
V kruhu slepých lidí jsem snad jediný, kdo vidí
už mě nikdo neošidí
Už nepočítám vrásky ve své tváři
vždyť rám je napolovic prasklý vlastním stářím
znám doteky jen za skly a frázi "jak se daří?"
jak jsem přebarveně šťastný, že musím tam
kam patřím, za skříň
pro pár přání, pro teplo z dlaní
V barvách smutné duhy jsem Rainman s dluhy snění
jsem sluhou do setmění, co se mění
Jen ať prasknou vzteky, nevděčníci za doteky
mizím z kartotéky, chci jen utéct někam s někým
V kruhu slepých lidí jsem snad jediný, kdo vidí
už mě nikdo neošidí, jsem tak blízko
V kruhu slepých lidí jsem snad jediný, kdo vidí
už mě nikdo neošidí
V barvách smutné duhy splatím všechny dluhy
jsem účet za dobrodruhy, kůň, co čeká na ostruhy
V domě, kde si zvykám, už i sám sobě vykám
se silou trosečníka už neutíkám
Jen stojím v proudu drzé řeky, pro tu chvíli
a pro útěky
já sním si příběh křehký, napůl sám a napůl.
všechna tajemství jsou skryta v barvách čaroděje
Jsem poslední tah štětcem pro Doriana Graye
já chci jen porozumět věcem, co se děje, že je...
V barvách smutné duhy jsem Rainman s dluhy snění
jsem sluhou do setmění, snad se to změní
Jen ať prasknou vzteky nevděčníci za doteky
mizím z kartotéky, chci jen utéct někam s někým
V kruhu slepých lidí jsem snad jediný, kdo vidí
už mě nikdo neošidí, jsem tak blízko
V kruhu slepých lidí jsem snad jediný, kdo vidí
už mě nikdo neošidí
Už nepočítám vrásky ve své tváři
vždyť rám je napolovic prasklý vlastním stářím
znám doteky jen za skly a frázi "jak se daří?"
jak jsem přebarveně šťastný, že musím tam
kam patřím, za skříň
pro pár přání, pro teplo z dlaní
V barvách smutné duhy jsem Rainman s dluhy snění
jsem sluhou do setmění, co se mění
Jen ať prasknou vzteky, nevděčníci za doteky
mizím z kartotéky, chci jen utéct někam s někým
V kruhu slepých lidí jsem snad jediný, kdo vidí
už mě nikdo neošidí, jsem tak blízko
V kruhu slepých lidí jsem snad jediný, kdo vidí
už mě nikdo neošidí
V barvách smutné duhy splatím všechny dluhy
jsem účet za dobrodruhy, kůň, co čeká na ostruhy
V domě, kde si zvykám, už i sám sobě vykám
se silou trosečníka už neutíkám
Jen stojím v proudu drzé řeky, pro tu chvíli
a pro útěky
já sním si příběh křehký, napůl sám a napůl.
Nezařazené v albu
- Je to v nás
- Bombom
- Času dost
- Deux ex machina
- Energie
- Chodí spát až po svítání
- Kdo by to byl řek
- Listová
- Možná
- Podruhý to nebolí
- Praha
- Stále čekám na ten den
- Štěstí
- Křídou mě bílej
- Litva
- Magnetická bouře
- Místo slov
- Muzika
- Mý druhý já
- Myslíš, že mě znáš?
- Nastartuj raketu
- Obraz D.G.
- Obraz J.Z.
- Růže v kamení
- Šest strun
- Dynamo
- Píseň pro bejvalku
Julián Záhorovský texty
- 1. Nastartuj raketu
- 2. Je to v nás
- 3. Mý druhý já
- 4. Dynamo
- 5. Myslíš, že mě znáš?
- 6. Stále čekám na ten den
- 7. Deux ex machina
- 8. Obraz D.G.
- 9. Praha
- 10. Štěstí