Jack a já byli jsme bratři
jeden ešus, jeden vak
jeden kulomet, vojáci míru
tehdy ve válce o Irák
jeden ešus, jeden vak
jeden kulomet, vojáci míru
tehdy ve válce o Irák
Když jsme se blížili k její vsi z pouště
ona – v ruce džbán, kolem špinavé haranty
nejistě sundal jsem prst ze žhavé spouště
vedrem nám s Jackem praskaly rty
ona – v ruce džbán, kolem špinavé haranty
nejistě sundal jsem prst ze žhavé spouště
vedrem nám s Jackem praskaly rty
A v noci mrzlo, její vlasy
byly hebčí než první sníh
když se mě dotkla chmýřím klína
řev války se ve mně vzepjal, aby pak v ní ztich
byly hebčí než první sníh
když se mě dotkla chmýřím klína
řev války se ve mně vzepjal, aby pak v ní ztich
A ráno náhle Jack vedle mě nebyl
sáhl jsem vystrašeně po noži
ale pak jsem ho spatřil, spal jak děcko
nahý s ní na její rohoži
sáhl jsem vystrašeně po noži
ale pak jsem ho spatřil, spal jak děcko
nahý s ní na její rohoži
A ona teď stojí u mých dveří
vnáší neklid do klidných míst
na prsou dítě, o němž psala
nemůžu odepsat na každý listopad arabský šátek a v něm dítě
anebo bombu, nejsem si jist
co vlastně porodila
její láska anebo její nenávist
vnáší neklid do klidných míst
na prsou dítě, o němž psala
nemůžu odepsat na každý listopad arabský šátek a v něm dítě
anebo bombu, nejsem si jist
co vlastně porodila
její láska anebo její nenávist
Tehdy, když jsme odcházeli
pohladila každou rukou jednoho z nás
šeptl jsem: Poprvé na mne sahá můj život
a Jack, ten úplně ztratil hlas
pohladila každou rukou jednoho z nás
šeptl jsem: Poprvé na mne sahá můj život
a Jack, ten úplně ztratil hlas
Řek jsem: Už nikdy nemusíš mít nouzi
já i Jack máme doma dům, auto, zahradu, psy
až nebudeš chtít, či nebudeš moci
žít v téhle pouštní vsi
já i Jack máme doma dům, auto, zahradu, psy
až nebudeš chtít, či nebudeš moci
žít v téhle pouštní vsi
A pak jsme šli dál a dál byla válka
stále je válka, život je boj
Jack a já potkali jsme další ženy
a tišili v nich svůj nepokoj
stále je válka, život je boj
Jack a já potkali jsme další ženy
a tišili v nich svůj nepokoj
A říkali jim to, co jí, to samé
už ani nevím, možná ne
už nás nebavilo cokoli říkat
našinec to své vždy dostane
už ani nevím, možná ne
už nás nebavilo cokoli říkat
našinec to své vždy dostane
A ona teď stojí u mých dveří
vnáší neklid do klidných míst
na prsou dítě, o němž psala
nemůžu odepsat na každý listopad arabský šátek a v něm dítě
anebo bombu, nejsem si jist
co vlastně porodila
moje láska anebo moje…ó jé
vnáší neklid do klidných míst
na prsou dítě, o němž psala
nemůžu odepsat na každý listopad arabský šátek a v něm dítě
anebo bombu, nejsem si jist
co vlastně porodila
moje láska anebo moje…ó jé
Ona šeptla: Vždyť jsi mne pozval
aĺe já viděl jen bombu, dítě, bombu, křik jsem nanovo:
proč já? Víš, stejně si myslím
že to dítě je Jackovo
aĺe já viděl jen bombu, dítě, bombu, křik jsem nanovo:
proč já? Víš, stejně si myslím
že to dítě je Jackovo
Ona se dlouze otáčela
a pak šla pryč mou ulicí
zašla za roh – a vtom ten výbuch
jak praskla pouta mé srdce škrtící
a pak šla pryč mou ulicí
zašla za roh – a vtom ten výbuch
jak praskla pouta mé srdce škrtící
Vyběh jsem za roh, nebyla nikde
kde taky, když právě přišla o dům, o muže
kde hledat? S bombou může být všude
a s dítětem zpět do Iráku nemůže
kde taky, když právě přišla o dům, o muže
kde hledat? S bombou může být všude
a s dítětem zpět do Iráku nemůže
Pokud nesla bombu, měl jsem se nechat zabít
protože pokud ne, ach, pro všechno na světě
jakou cenu má teď můj život
bez ní a našeho dítěte
protože pokud ne, ach, pro všechno na světě
jakou cenu má teď můj život
bez ní a našeho dítěte
Kořeny
- Otče noci
- Pro Eržiku
- Kde je král
- Jack a já
- Silnice do noci
- Čistý ubrus pro Bulata Ok..
- Ztrácím tě, Margaret
- Starý žár
- Přesto
- Gastarbeiter
- Cizí vůz
- Umělé slunce
- Kořeny
Jiří Smrž texty
- 1. Jack a já
- 2. Cukrárna
- 3. Čistý ubrus pro Bulata Ok..
- 4. Přesto
- 5. Otče noci
- 6. Kořeny
- 7. Už
- 8. Poslední láska
- 9. Pro Eržiku
- 10. Skončil jsem