Pláč Andělů - text
Nad krajinou v dálce svítá, den si vládu svou chce vzít
Do ticha tě ráno vítá, nikde neslyšíš zpěv ptáků znít
Probouzíš se z noční můry, nejhorší cos dávno měl
Růže shoří napopel, někdo řekne máš cos chtěl a nepochopí
Zapomenutá je víra a jen ďábel sám se smál
Když poslední síly sbíráš, aby sám´s moh kráčet dál
Úzkost tvoje srdce svírá, nikdo tvůj křik neslyšel
Růže shoří napopel, někdo řekne máš cos chtěl a nepochopí
Temné mraky slunce zakrývaj, už je málo lidí co se usmívaj
Vždyť i ty sám už k nim dávno nepatříš, v době, kdy si každej vláčí ten svůj kříž
Světem stále víc se šíří pláč a strach, místo růží rostou kříže v zahradách
Možná čekají nás už jen chvíle zlé, když se odvrátili od nás andělé
Stejnou cestou kráčet můžem, kam však dojdem, kdo z nás ví
Vlastní chyby opakujem, jenže zlo nespí
Minulost však stále dává varování nám, nikdo nás nechrání
Andělům po tvářích slané slzy stékají, jsou pravé, nastokrát byli s námi se svou vírou
Andělé když svými křídly zamávají a jen chvíli zůstanou ještě s námi a pak vzlétnou
Z černých oblaků se snáší déšť, jenže jinou cestou kráčet nemůžeš
Ze všech cílů, cos měl vždycky před sebou, teď už jenom tajná přání zůstanou
Já však nepřestal jsem věřit andělům, jejich kouzlu, všem těm dávným příběhům
Možná není ještě všechno ztracené, i když odlétají od nás andělé
Stejnou cestou kráčet . . .
Andělům po tvářích . . .
Závoj stínů skrývá slunce v dálkách, obzor ztrácí svůj tvar v temnotách
Z příštích dnů, co přijdou náhle máš strach, už se tam kams chtěl nepodíváš
Chtěl bys jít po stopách andělů s černou svící v rukách ďábelských
Místo písní zní smích démonů, žádné znamení na nebesích
Možná vlastní touha nás jednoho dne zabije, nechtěli to stejně tak Romeo a Julie
Příliš mnoho tragických konců před očima mám, věčností hnán
Sám ve stínu těžkejch dnů ptám se tiše proč a zač, kde je síla andělů, slyším jejich tichej pláč
Nikde světlo lepších dní, malej záblesk nadějí nezanechán
Stejnou cestou kráčet . . .
Andělům po tvářích slané slzy stékají, jsou pravé, nastokrát byli s námi se svou vírou
Andělé když svými křídly zamávají a jen chvíli zůstanou ještě s námi a pak vzlétnou
Andělé nás opouštějí, dívat se už víc nechtějí a co dál, a co dál nám ještě zbývá
Andělé se nevrátí zpět, zůstal nám jen náš vlastní svět, a co dál, kolik dní nám ještě zbývá
Do ticha tě ráno vítá, nikde neslyšíš zpěv ptáků znít
Probouzíš se z noční můry, nejhorší cos dávno měl
Růže shoří napopel, někdo řekne máš cos chtěl a nepochopí
Zapomenutá je víra a jen ďábel sám se smál
Když poslední síly sbíráš, aby sám´s moh kráčet dál
Úzkost tvoje srdce svírá, nikdo tvůj křik neslyšel
Růže shoří napopel, někdo řekne máš cos chtěl a nepochopí
Temné mraky slunce zakrývaj, už je málo lidí co se usmívaj
Vždyť i ty sám už k nim dávno nepatříš, v době, kdy si každej vláčí ten svůj kříž
Světem stále víc se šíří pláč a strach, místo růží rostou kříže v zahradách
Možná čekají nás už jen chvíle zlé, když se odvrátili od nás andělé
Stejnou cestou kráčet můžem, kam však dojdem, kdo z nás ví
Vlastní chyby opakujem, jenže zlo nespí
Minulost však stále dává varování nám, nikdo nás nechrání
Andělům po tvářích slané slzy stékají, jsou pravé, nastokrát byli s námi se svou vírou
Andělé když svými křídly zamávají a jen chvíli zůstanou ještě s námi a pak vzlétnou
Z černých oblaků se snáší déšť, jenže jinou cestou kráčet nemůžeš
Ze všech cílů, cos měl vždycky před sebou, teď už jenom tajná přání zůstanou
Já však nepřestal jsem věřit andělům, jejich kouzlu, všem těm dávným příběhům
Možná není ještě všechno ztracené, i když odlétají od nás andělé
Stejnou cestou kráčet . . .
Andělům po tvářích . . .
Závoj stínů skrývá slunce v dálkách, obzor ztrácí svůj tvar v temnotách
Z příštích dnů, co přijdou náhle máš strach, už se tam kams chtěl nepodíváš
Chtěl bys jít po stopách andělů s černou svící v rukách ďábelských
Místo písní zní smích démonů, žádné znamení na nebesích
Možná vlastní touha nás jednoho dne zabije, nechtěli to stejně tak Romeo a Julie
Příliš mnoho tragických konců před očima mám, věčností hnán
Sám ve stínu těžkejch dnů ptám se tiše proč a zač, kde je síla andělů, slyším jejich tichej pláč
Nikde světlo lepších dní, malej záblesk nadějí nezanechán
Stejnou cestou kráčet . . .
Andělům po tvářích slané slzy stékají, jsou pravé, nastokrát byli s námi se svou vírou
Andělé když svými křídly zamávají a jen chvíli zůstanou ještě s námi a pak vzlétnou
Andělé nás opouštějí, dívat se už víc nechtějí a co dál, a co dál nám ještě zbývá
Andělé se nevrátí zpět, zůstal nám jen náš vlastní svět, a co dál, kolik dní nám ještě zbývá
Divadlo Zkázy
- Svět, ve kterým žijem
- Divadlo Zkázy
- Gambler
- Oceány tajných snů
- Nové Starty
- Pláč Andělů
- Sbohem
- Prokletí
- Bílá vrána, černé svědomí..
- Slova Loučení
Michal Moravec texty
- 1. Sbohem
- 2. Pláč Andělů
- 3. Slova Loučení
- 4. Gambler
- 5. Oceány tajných snů
- 6. Svět, ve kterým žijem
- 7. Bílá vrána, černé svědomí..
- 8. Divadlo Zkázy
- 9. Prokletí
- 10. Nové Starty