Tak si sundej tu masku, je to závislost,
na chvíli teď můžem být sami.
Zjizvenej obličej a tvá lidskost,
na duši obrovský rány.
Hnedka z rána, kdy zas pláčeš,
radši mlčíš, než být blázen,
chceme více, než co máme,
srdce křičí, než ho svážeš.
na chvíli teď můžem být sami.
Zjizvenej obličej a tvá lidskost,
na duši obrovský rány.
Hnedka z rána, kdy zas pláčeš,
radši mlčíš, než být blázen,
chceme více, než co máme,
srdce křičí, než ho svážeš.
Hledáme volnost tam kde není,
ale ne tam kde je..
a pak se divíme, proč je nám špatně, když jdeme ven,
nosíme masky, snažíme se tvářit jakože jsme,
stejný jako lidi naproti, co maj jinej svět,
než ty.. než já.. než ti o kterých mlčíš,
než lidi který jsem znal, který trpí.
Křičíme přes celý sál, oni jsou hluší,
maj zalepená víčka a prázdnou duši.
A vždycky jsem si myslel, že jsem normální,
ale statistiky říkaj, že jsem divnej, já..
když vidím svět, kterej bere mi dopamin,
nabízí nicotu a ještě chce pokání.
A s každým dalším rokem je to horší boj,
vidím ty zrůdy na ulici, který neví co,
který nemaj cit a tak jsou prostě zlý,
prázdný stránky naplněný krví, co chtěj víc.
ale ne tam kde je..
a pak se divíme, proč je nám špatně, když jdeme ven,
nosíme masky, snažíme se tvářit jakože jsme,
stejný jako lidi naproti, co maj jinej svět,
než ty.. než já.. než ti o kterých mlčíš,
než lidi který jsem znal, který trpí.
Křičíme přes celý sál, oni jsou hluší,
maj zalepená víčka a prázdnou duši.
A vždycky jsem si myslel, že jsem normální,
ale statistiky říkaj, že jsem divnej, já..
když vidím svět, kterej bere mi dopamin,
nabízí nicotu a ještě chce pokání.
A s každým dalším rokem je to horší boj,
vidím ty zrůdy na ulici, který neví co,
který nemaj cit a tak jsou prostě zlý,
prázdný stránky naplněný krví, co chtěj víc.
Tak si sundej tu masku, je to závislost,
na chvílí teď můžem být sami.
Zjizvenej obličej a tvá lidskost,
na duši obrovský rány.
Hnedka z rána, kdy zas pláčeš,
radši mlčíš, než být blázen,
chceme více, než co máme,
srdce křičí, než ho svážeš.
na chvílí teď můžem být sami.
Zjizvenej obličej a tvá lidskost,
na duši obrovský rány.
Hnedka z rána, kdy zas pláčeš,
radši mlčíš, než být blázen,
chceme více, než co máme,
srdce křičí, než ho svážeš.
A já vím, říkám to furt.. ale celej můj život,
mám pocit, že utíkám temnou chodbou bez konce,
a když nedělám hudbu, tak mě spaluje ticho,
a když nedělám hity, tak se cítím bezmocně,
jednou to přestane a ty půjdeš dál,
a já tu budu ležet, možná zůstanu sám,
možná tu vydržíš se mnou, možná tu bude tma,
ani nevím jestli vydržím já.. chce se mi spát,
zatáhnu závěsy a na chvíli je dobře,
tohle je ten velkej plán, tak řekni Bože,
i kdybych věřil, tak bych nechtěl,
je to bezcitný a chladný, myslím žes to věděl,
tak si sedni a zavři hubu, fakt mě to nezajímá,
tvoje kázání o víře, mě to nenapíná,
rivotril a lexaurin je moje dnešní spása,
kdybys viděla můj svět, tak by si zhasla.
mám pocit, že utíkám temnou chodbou bez konce,
a když nedělám hudbu, tak mě spaluje ticho,
a když nedělám hity, tak se cítím bezmocně,
jednou to přestane a ty půjdeš dál,
a já tu budu ležet, možná zůstanu sám,
možná tu vydržíš se mnou, možná tu bude tma,
ani nevím jestli vydržím já.. chce se mi spát,
zatáhnu závěsy a na chvíli je dobře,
tohle je ten velkej plán, tak řekni Bože,
i kdybych věřil, tak bych nechtěl,
je to bezcitný a chladný, myslím žes to věděl,
tak si sedni a zavři hubu, fakt mě to nezajímá,
tvoje kázání o víře, mě to nenapíná,
rivotril a lexaurin je moje dnešní spása,
kdybys viděla můj svět, tak by si zhasla.
Tak si sundej tu masku, je to závislost,
na chvílí teď můžem být sami.
Zjizvenej obličej a tvá lidskost,
na duši obrovský rány.
Hnedka z rána, kdy zas pláčeš,
radši mlčíš, než být blázen,
chceme více, než co máme,
srdce křičí, než ho svážeš.
na chvílí teď můžem být sami.
Zjizvenej obličej a tvá lidskost,
na duši obrovský rány.
Hnedka z rána, kdy zas pláčeš,
radši mlčíš, než být blázen,
chceme více, než co máme,
srdce křičí, než ho svážeš.
