Temná záře temna
která zvedá duše ze dna
která okopává osudy
a budí lidi ze sna
lehkým chladem šeptá
to, co uši slyší
to, co drásá tvůj mozek
přesto osobnosti neublíží
hlasy stále tišší
nerozumíš ani slovu
už nelze být bližší
už nelze jít s dobou
kdysi býval by jsi jiný
ale dnes rozsudkem viny
procházíš se plesem lidí
oblaky a krinolíny
ruce plné špíny
obnažené klíny
ženy s mateřskými pohledy
teď škrtí svoje syny
cítíš zrůdnou energii
děs naplňuje zvukem
jestli brzo nevybuchneš v řevu
skončíš v zoufalství a s brkem
nemůžeš se ovládnout
nevíš kam jdou tvoje nohy
koho hladí tvoje ruce
čí jsou ty básní story
kdo je člověk v zrcadle
a co v něm zbylo z tebe
kdo obrací čepel k tělu
zabíjí sám sebe
která zvedá duše ze dna
která okopává osudy
a budí lidi ze sna
lehkým chladem šeptá
to, co uši slyší
to, co drásá tvůj mozek
přesto osobnosti neublíží
hlasy stále tišší
nerozumíš ani slovu
už nelze být bližší
už nelze jít s dobou
kdysi býval by jsi jiný
ale dnes rozsudkem viny
procházíš se plesem lidí
oblaky a krinolíny
ruce plné špíny
obnažené klíny
ženy s mateřskými pohledy
teď škrtí svoje syny
cítíš zrůdnou energii
děs naplňuje zvukem
jestli brzo nevybuchneš v řevu
skončíš v zoufalství a s brkem
nemůžeš se ovládnout
nevíš kam jdou tvoje nohy
koho hladí tvoje ruce
čí jsou ty básní story
kdo je člověk v zrcadle
a co v něm zbylo z tebe
kdo obrací čepel k tělu
zabíjí sám sebe
Dlaň je jako kostka ledu
a na zeď padá hrách
když hledám nápovědu
v nápisech na stěnách
dlaň je jako kostka ledu
obrazy v cizích snech
zatoulané mince
prach a slunce v okapech
slyšíš jenom ticho hraje
s půlnoční oblohou
to jenom ticho
zpěv ptáků a měsíc nad vodou
proklínají příběh
který píšu já
a na tohle to jsem já
trochu já
a trochu plagiát
vyřezávám písně z dřeva
po vzoru Beethovena
dokončuji melodii
s nálepkou bezejmenná
stále stejná jména
co na povrch se derou
a stále stejná cena,
pro kterou držím pero
já dopisuji knihu
ve které se jiní ztrácí
a jako temný stín
bloudím a hledám naději
a jako temný stín
hledám aspoň trochu světla
stín co padá na Jičín
a já jako silueta
a na zeď padá hrách
když hledám nápovědu
v nápisech na stěnách
dlaň je jako kostka ledu
obrazy v cizích snech
zatoulané mince
prach a slunce v okapech
slyšíš jenom ticho hraje
s půlnoční oblohou
to jenom ticho
zpěv ptáků a měsíc nad vodou
proklínají příběh
který píšu já
a na tohle to jsem já
trochu já
a trochu plagiát
vyřezávám písně z dřeva
po vzoru Beethovena
dokončuji melodii
s nálepkou bezejmenná
stále stejná jména
co na povrch se derou
a stále stejná cena,
pro kterou držím pero
já dopisuji knihu
ve které se jiní ztrácí
a jako temný stín
bloudím a hledám naději
a jako temný stín
hledám aspoň trochu světla
stín co padá na Jičín
a já jako silueta
