Stála u vrátek tichá a smířená,jen vítr bušil do drátů jak do cimbálku,já chtěl nazpátek k ní se vrátit,a věděl, že zas prohrávám dívčí válku.Do jedné z komor svýho srdce,mě na jeden západ zamyká,proč se mi z údolí a hor,tam od ní těžko utíká.Tak se nemrač lásko,že se ráno s nocí ztrácím,třeba jednou lásko postavím ti velkou máj,nezapomeň lásko,že i já se v zimě vracím,pak nám budou lásko pod peřinou srdce tát.Chtěl bych zase jít tou její krajinou,ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,její slzy pít, když se tak bála,že bez boje zas prohrává mě vedle sebe.Na dráty vítr smutně hraje,když si mě rosou vyprovází,proč se mi z údolí a hor,tam od ní těžko odchází.Tak se nemrač lásko,že se ráno s nocí ztrácím,třeba jednou lásko postavím ti velkou máj,nezapomeň lásko,že i já se v zimě vracím,pak nám budou lásko pod peřinou srdce tát.
Hodnocení uloženo