Roky mi křídla stříhaj, já stále hledám zem a stáj, kde čeká můj kůň, slova, co se mnou líhaj, stále míň upřímný se zdaj, jak špinavá tůň. Jen občas to zvládám, když chce se mi psát, když tóny do pražců skládám a bezpočtukrát se zkouším ptát, kde jsi moje spásná a čistá jak sníh, písničkou houpavě krásná tam, kde končí hřích, tě zbývá dost i pro můj svět. Roky jsou čím dál kratší, právě když dostávám tu chuť žít každej den dýl, v noci se na mě tlačí, sny, co jsou těžký víc než rtuť, v hospodách zavíraj dřív. Jen občas to zvládám, když chce se mi psát, když tóny do pražců skládám a bezpočtukrát se zkouším ptát, kde jsi moje spásná a čistá jak sníh, písničkou houpavě krásná tam, kde končí hřích, tě zbývá dost i pro můj svět.
Hodnocení uloženo