V celém tom strachu, jak čas rychle letí.Jak malý vetřelec, sleduju děti. Vysmívají se, čůraj si do gatí.Kradou si hračky, tytyty neplatí.Kreslí svět, jeví se jim před očima.Stačí pár čar, přece nevypadá jinak.Dokáží prokouknout tisíce míst, alenevěří, že lze dokázat číst.Napíší jméno, své bohužel ne více naposled zapalme, poslední svícen.Už nadešel čas, abychom prozřeli,zahodili aktovku, konečně dospěli.Kam se ty dobré věci poděli.Proč jsou plné hospody a prázdné kostely.Kam se ty dobré věci poděli,možná jen čekají až budem dospělí.Já si troufám, věřit a doufám, že už nebudem nesmělí,abychom stali se lepšími, abychom konečně prozřeli.Tak si troufám, věřít a doufám, že už nebudem nesmělí, abychom stali se lepšími, abychom konečně dospěli.Já tomu nerozumím, to není férasi mluvíme rozdílným jazykem.Už jsem tak zklamaná, že na smutek je škoda slz.Už jsem tak zlámaná, na padrť lámu kosti, ze svých poznatku ztěží si stavím tvrz, topící se plavu z lidské pitomosti, tak jak zoufale se svojí gezí, s domněnkou, kde ty dospělácí vězí, bavící ses každým i když je cizí. Létají kolem, padají a mizí a do hlavy mi vtloukají. Nesmí se lhát. Kdyby lež byla kapka, já mam v kolem vodopád. S rukama na očích, lidé nikdy neviděli, stačí jen je dát pryč, abychom dospěli. Já si troufám, věřit a doufám, že už nebudem nesmělí,abychom stali se lepšími, abychom konečně prozřeli.Tak si troufám, věřít a doufám, že už nebudem nesmělí, abychom stali se lepšími, abychom konečně dospěli.
Hodnocení uloženo