Vy kdož máte uši k slyšení a oči k dívánívšichni lidé dobré vůle slyšte moje zpíváníchci vám vylíčit příběh smutný jako život sámo tiché bolesti kterou na duši mám V městě Olomouci v starobylé metropoli Hanése narodilo dítě samým ďáblem znamenané neboť rudou skvrnu velikosti lipového listumělo na tváři smích soudce nezrozené v Kristu?Jeho ubohá matka jejíž jméno není známo jej položila ke zdi kaple na chladivý mramoraniž komu řekla/řekla komu o tom aniž zmínila se muži který její tělo ke své rozkoši jen užilSeděl sem vedle ní ve špinavym bordelujenom tiše plakala a držela mě za ruku na sobě neměla nic a měla dělat robotuuměla se mile usmívat a prodávat nahotuDítě nalezeno bylo mrtvé druhého dne z rána otec/kněz řekl že tak zněla vůle všemocného pánaa soudní lékař suchou řečí v policejní češtiněnapsal že smrt nastala podchlazením v noci zhruba ve 3 hodinyAle netoužila po ničem než po chvíli tichapřitiskla se ke mě začala mi šeptat do ucha že už nemůže dál,že ztrácí víru ve všecko vyprávěla o tom jak jí zaškrtili děckoOné noci ja v tam těch místech jsem byl a však jiné sem věci dělal zpíval a pildvacet metrů stranou kaple na lavičce s lahví vínasem zpíval a tvou blůzu rozepínalPovídala pěkný věci o svým manželico po ránu jí probouzí hned pěstí do hlavya její rodiče že po porodu jí hned odhodilidvacet let jí bylo a už jí docházely sílySvlíkni si košilku lásko moje do rána bílého daleko je do rána bílého ještě kousek krasné je když lidi milujou seJá tam seděl jako cvok a nebyl schopnej slova před jejím pohledem už nedalo se vůbec nikam schovatpak si lehla na postel a začla usínatzeptala se jestli se o ní můžu postarat Jaký sen se mu zdál na co myslelo k ránu když vychládalo jeho tělo v bílem povianu?zda vidělo tmu/hvězdy, zda vidělo hvězdy tvaří k obloze a hlavičkou ke zdi Pak už nevnímala a já přes ní položil dekuvyšel jsem do noci ven a dusil v sobě kus vztekumyslel sem na její strach na každou její ránujakej sen se jí zdál a na co myslela k ránu Jistě slyšelo můj hlas který parkem zněl jistě volalo a já ho neslyšel já ho neslyšel a nešel tam kam jít bylo nutnéod té noci mé písně jsou bez výjimky smutnéNechal sem jí tam ležet a šel pomalu domůproč sem jí nevytáhl pryč z těch pekelnejch drápů chtěl sem si jenom užít nevěděl co bylo nutnýod tý doby jsou mý písně bez výjimky smutnýČas odnáší naší bolest zvolna nahoru a hanácká rovina se táhne k obzoru jako prsty se k nebi tyčí olomoucké věže a to já sem byl, kdo tam na mramoru ležela to já sem byl a to já sem byl a to já sem byl, já tam byl - já sem byl - já tam byl - já sem byl - já tam byl - já sem byl kdo tam na mramoru ležel to já sem byl .....
Hodnocení uloženo