Malej Kryštof byl, v popelnici už od svýho zroduMěl štěstí, že žil, v tomhle temným tichým hrobuKdyby uměl mluvit, řek by snadJá jsem nechtěnéj, nechte mě spátTak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žítMalej Kryštof chtěl, jen svýho tátu a svoji mámuA zatím chudák měl, v popelnici haldu starejch krámůKdyby uměl mluvit, řek by snadZimou schoulenej, nechte mě spátTak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žítMalej Kryštof snil o světě, co zná i lidskou něhuA teď utopen spí v řece, která měla stovky břehůKdyby uměl mluvit, křik by snadJá jsem nechtěnéj, nechte mě spátTak nechte mě tu být, možná, že nebudu chtít žít
Hodnocení uloženo