Tou cestou, tím směremprý bych se dávno měl dát, když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají, kus něhy ti za nehty slíbí a dajívíc síly se prát,na dně víc dávat, než brát.A i když se vleče a je schůdná jen v kleče,donutí přestat se zbytečně ptát, jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou,zda couvám zpátky a plýtvám řádky, co řvou, že už mi doma neotevřou. Nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát, mít svůj chodník slávy a před sebou davy a přes zkroucená záda být součástí stáda.Ale zpívat a hrát, kotníky líbat a státna křídlech všech slavíků a vlastně už ze zvykupřestat se zbytečně ptát, jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou,zda couvám zpátky a plýtvám řádky, co řvou, že už mi doma neotevřou. Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry,kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou,zda couvám zpátky a plýtvám řádky, co řvou, že už mi doma neotevřou.
Hodnocení uloženo