Byl pátek navečer, kdy město osiřío všechny zatoulaný duše, co k dálkám zamířítenkrát na prsty jsem pískal a chodil za tebouřekl ti: Pojď ven, pojď ven, pojď ven, za duhouTy jsi řekla: Je to fajn, hlásili nám počasío víkendu bude krásně, snad se to nezkazíhotel Širák, ten to jistí, tam naši nebudoutak jdem, tak jdem, tak jdem, za duhouCihlový nebe nad výpadovkou jsme dohonili u Devíti křížůtam nás vezl chlápek, co spěchal stovkoucelou cestu byl tichej a mlčel jak mokasína když pak zastavil, řekl : Dej bacha, já dobře vímkde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, jé...Potom odjel za obzor a my táhli do lesůjako stěhovaví ptáci, co znají adresukde mračna roní slzy a slunce chodí spátřekl jsem: Pojď blíž, pojď blíž, pojď blíž, nesmíš se bátPřišla navoněná noc, já měl oči dokořántys usnula jak dítě, když zavřelas koránvtom uslyšel jsem kroky, kroky, co někam jdoumožná daleko, daleko, daleko, za duhou
Hodnocení uloženo